Cílem tohoto článku je ukázat na příkladu ust. § 101 odst. 5 zákoníku práce, že rekodifikace soukromého práva má celou řadu důsledků, a to až takových, že dříve vyloučené konstrukce se stávají dovolenými. Jestliže obecné soudy p ůvodně odmítaly odpovědnost zaměstnavatele za újmu způsobenou třetím osobám na jeho pracovištích, pak nyní po rekodifikaci je tato odpovědnost dovozována.
Poměrně pro laika složitá právní úprava však v aplikační praxi ustálená není a soudy stále hledají její optimální realizaci v situacích obyčejného života. Poškozený se tak přes pro něj výhodnější úpravu může přesto ztratit v realizaci svého práva, když nesprávně odhadne právní postavení odpovědného subjektu.