Dynamika ekonomického vývoje dělí normalizační období na několik fází. V první polovině 70. let zajišťoval relativní normalizační blahobyt růst ekonomiky nastartovaný v období Pražsk ého jara.
Poté se zdroje ekonomického růstu vyčerpaly a na československou ekonomiku dolehly důsledky ropných šoků. Propad životní úrovně podlomil snahy normalizačního vedení o sociální konsensus.
Náprava byla spatřována v tzv. zdokonalování systému plánovitého řízení. Jeho nefunkčnost a nástup perestrojky v Sovětském svazu přinutil vedení KSČ přistoupit k zavádění reformních změn v systému řízení, ale jen takových které by neohrozily jeho mocenský monopol.
Politice podřízený ekonomický systém permanentně reprodukující ekonomickou nerovnováhu padl současně s mocenským monopolem komunistické strany.