Tato studie analyzuje, do jaké míry čeští mluvčí studující španělštinu, italštinu a portugalštinu používají ve svých cílových jazycích ráz, nebo vázání, a porovnává je s rodilými mluv čími. V článku jsou diskutovány také metodologické implikace pro výuku románských jazyků v českém prostředí.