Tato studie analyzuje, do jaké míry čeští mluvčí studující španělštinu, ital štinu a portugalštinu používají ve svých cílových jazycích ráz, nebo vázání, a porovnává je s rodilými mluvčími. V článku jsou diskutovány také metodologické implikace pro výuku románských jazyků v českém prostředí.