V první polovině 19. století musely všechny nově zakládané hudební vzdělávací instituce typu konzervatoří vyřešit problém obsahu výuky a vzniku nových učebnic pro nově koncipované hudebněteoretické předměty, které měly shrnovat veškerou látku tzv. kompozičních nauk. Na příkladu pařížské konzervatoře a učebnic Antonína Rejchy se článek zabývá vlivem dobových estetických teorií na koncepci těchto předmětů.