Abstrakt
Článek se zaobírá závětí zachycenou na audiovizuálním záznamu, která sice není v České republice ani v právních řádech, v nichž hledáme inspiraci nejčastěji, přípustná, avšak dále za hranicemi již umožněna byla. Článek se snaží nalézt odpovědi na esenciální otázky jako je kupříkladu: Jaké jsou podmínky, za nichž byla video závěť v cizích právních řádech (především v Austrálii) připuštěna? Na jaká rizika by nemělo být při úvahách o video závěti zapomenuto? Lze tato rizika snadno eliminovat, nebo by kvůli nim bylo lepší video závěť v současnosti raději nepřipustit? Jaké výhody naopak skýtá video závěť? Lze video závěť zasadit do kontextu recentního právního řádu? atd. Prizmatem dovozených odpovědí je pak zhodnocováno především, zda by video závěť měla obohatit tuzemské soukromé právo, či nikoliv.