Rodina jako substituce školy? K distribuci vzdělávací zodpovědnosti ve dvou vlnách pandemie covidu-19 v České republice
Abstrakt
Celosvětová krize způsobená pandemií COVID-19 přinutila řadu států k přijetí striktních opatření podporujících sociální distancování, což se v oblasti vzdělávání projevovalo uzavíráním škol a pokračováním vzdělávání v domácnostech. V České republice byly školy uzavřeny od března 2020 a tato uzávěra trvala s určitými přerušeními víc než jeden rok.
Do šlo k dočasnému přenesení některých vzdělávacích funkcí tradičně zabezpečovaných školou na rodiče dětí. Tato skutečnost postavila školy a rodiny do velmi složité situace a vedla k dočasné změně distribuce pedagogické moci a zodpovědností mezi školou a rodinou.
Od března do září 2021 byly realizovány polo-strukturované rozhovory s rodiči žáků na 1. stupni základní školy, kteří v době uzavření škol participovali na vzdělávání svých dětí. Data byla analyzována prostřednictvím tematické analýzy.
Cílem výzkumu bylo objasnit povahu rodičovské vzdělávací angažovanosti, popsat nové pedagogické aspekty rodičovství, které nebyly jeho součástí před masovým zavedením distančních forem vzdělávání, a pochopit rekonfiguraci vztahu mezi školou a rodinou. Analýza dat ukázala, že přenesení některých vzdělávacích odpovědností na rodiče vedlo ke kvantitativní i kvalitativní expanzí "pedagogických" intervencí ve společnosti, (auto)didaktizaci rodičovských identit a posílení jejich schopnosti pedagogické reflexivity.