Abstrakt
Článek se zabývá otázkou, zda lze, jak to nedávno učinil Petr Charvát, ale aktuálně odmítl Stanislav Doležal, ztotožnit postavu mytického Kroka s údajným králem Alamanů Crocem, který podpořil usurpaci Constantina Velikého v Británii. Charvát přitom staví na paralelách mezi českou a langobardskou origo gentis, z nichž vyvozuje, že první se vyvíjela pod vlivem té druhé a během tohoto procesu byla vstřebána i postava Croca.
Tuto představu lze do jisté míry podpořit. Dobře známa je mobilita hrdinů germánské orální tradice, takže případná Crocova přítomnost v písních některého z germánských národů sousedících se Slovany v české kotlině sama o sobě není nikterak nepředstavitelná.
Možnost přenosu této látky do slovanského prostředí je sice už problematičtější, avšak i zde lze operovat s eventuální paralelou, jíž by mohlo být vylíčení bizarních okolností smrti, jak je sdílí kyjevský kníže Oleg a severský hrdina Šípový Odd.
