Abstract
Nejvyšší správní soud se v rámci své rozhodovací praxe opakovaně zabývá pravomocí správce daně požadovat poskytnutí informací zjištěných jinými orgány veřejné moci za účelem správy daní. Rozhodovací praxe se již ustálila na závěru, že je možné požadovat poskytnutí informací od policie, a to i z trestních spisů.
V jednom z nedávných rozsudků pak Nejvyšší správní soud posuzoval možnost poskytování záznamů o pohybu vozidel ze systému Automatické kontroly vozidel provozovaném policií správcům daně. Tento rozsudek se objevil i v neodborných médiích, přičemž byl některými prezentován jako překvapivý a zavádějící plošné sledování správci daně.
Příspěvek hodnotí význam tohoto rozsudku, zabývá se otázkou, zda byl skutečně tak překvapivým, a nabízí úvahu nad dalším možným vývojem rozsahu požadovaných informací ve vztahu k závěrům rozsudku.