Význam inzulinové rezistence a NAFLD po transplantaci jater na přežívání pacientů a rozvoj chronického onemocnění ledvin
Abstrakt
Úvod: U pacientů s nealkoholovou tukovou chorobou jater (NAFLD), jejímž typickým znakem je inzulinová rezistence (IR), bylo popsáno horší dlouhodobé přežívání a častější výskyt chronického onemocnění ledvin (CKD) než u pacientů bez NAFLD. Cílem naší studie bylo zhodnotit, zda má NAFLD a IR vliv na pře žívání a renální funkci u pacientů po transplantaci jater (LT - liver transplantation).
Metody: Naše prospektivní studie zahrnula 96 kandidátů LT, kteří byli sledováni po LT. Hodnotili jsme přežívání pacientů a výskyt CKD (definované jako odhadovaná glomerulární filtraci [eGFR] = 3 v biopsii (p = 0,055).
Kromě přítomnosti CKD již 1 rok po LT (p = 3 (odds ratio [OR] 4,33; 95% konfidenční interval [CI] 1,25-15,04; p = 0,021) a vyšší sérový vysokomolekulární (HMW) adiponektin (OR 1,25; 95% CI 1,03-1,50; p = 0,021). Z faktorů 1 rok po LT byly s nižšími hodnotami eGFR ke konci sledování spojeny diabetes léčený antidiabetiky (p = 0,008), vyšší sérové hladiny triglyceridů (p = 0,031), C-peptidu (p = 0,022) a leptinu (p = 0,002) a nižší celkový bilirubin (p = 0,006).
U pacientů léčených everolimem jsme pozorovali trend k vyšším hodnotám eGFR (p = 0,055). Stupeň steatózy nebo přítomnost steatohepatitidy v biopsii 1 rok po LT neměly vliv na přežívání nebo renální funkce.
Závěr: Přítomnost IR 1 rok po LT nezávisle zvyšovala riziko CKD 5 let po LT. Pacienti s vyšším HOMA-IR 1 rok po LT vykazovali trend k horšímu přežívání ke konci sledování.