Abstrakt
Renální karcinom představuje 2-3 % všech malignit v dospělém věku a jeho incidence v ČR patří k nejvyšším ve světě. Toto onemocnění probíhá často až do pozdních stadií zcela asymptomaticky, což ztěžuje jeho diagnostiku.
I přes narůstající podíl malých, náhodně zjištěných tumorů při zobrazovacích vyšetřeních je i nadále přibli žně jedna třetina nemocných diagnostikována s pokročilým onemocněním. K relapsu navíc dochází až u 40 % pacientů po chirurgickém výkonu pro lokalizovaný tumor.
Zvýšení dostupnosti zobrazovacích vyšetření umožňujících časnou detekci renálního karcinomu a pokroky v systémové léčbě příznivě ovlivnily prognózu pacientů s tímto typem nádoru. Přesto mortalita renálního karcinomu zůstává mezi urologickými nádory nejvyšší.
Individuální průběh onemocnění i odpověď na léčbu jsou obtížně predikovatelné. Byla identifikována řada prognostických faktorů renálního karcinomu, nejdůležitějšími zůstávají TNM klasifikace a grade tumoru.
K přesnější predikci průběhu tohoto onemocnění je v současnosti dostupná řada multivariantních prognostických modelů. U lokalizovaného onemocnění jsou užitečné identifikace nemocných s vyšším rizikem relapsu, umožňují optimalizovat sledování po chirurgické léčbě.
U metastatického onemocnění jsou rutinně užívány ke stratifikaci nemocných do rizikových skupin k volbě terapie. Dlouhodobě je snaha identifikovat vhodný biomarker, který by umožňoval časnou detekci tohoto onemocnění a byl užitečný k hodnocení prognózy.
Současně by mohl přispět i ke zvýšení přesnosti prognostických systémů. Tento text poskytuje přehled prognostických faktorů renálního karcinomu včetně souhrnu potenciálních biomarkerů.