Dějiny konkrétní instituce (Vlašského špitálu v Praze) od konce 16. do konce 18. století je významným příkladem formalizace, profesionalizace a medikalizace péče o děti. Studie sleduje její vývoj od pouhého útulku pro nejbezmocnější příslušníky společnosti (nalezence a sirotky) přes organizačně a profesionálně zajištěnou a zlepšující se péči poskytovanou laickou náboženskou kongregací k úplné přeměně na sociálně zdravotní instituci zcela kontrolovanou představiteli státu a lékařské fakulty.