Abstrakt
Článek je příspěvkem do akademického diskursu v EU ohledně toho, jak řešit případné kompetenční střety mezi ústavními členských států EU a Soudním dvorem EU. Tento diskurs dostal mimořádný impuls v návaznosti na rozhodnutí ve věci Weiss, v němž německý Spolkový ústavní soud poprvé ve své rozhodovací praxi uplatnil doktrínu ultra vires ve vztahu k rozhodování EU.
V článku je argumentováno, že při řešení předmětných kompetenčních střetů by v žádném případě neměly mít poslední slovo ani SD EU ani jednotlivé vrcholné soudy členských států EU. V článku je podpořena idea zavedení institutu unijního kompetenčního super arbitra.
Takovýto super arbitr, ať už soudního nebo mimosoudního charakteru, by ale měl být složen ze zástupců všech členských států (i když nikoliv nezbytně jenom z těchto zástupců) a měl by rozhodovat pouze absolutní většinou zástupců členských států v něm. Jinak by totiž došlo k příliš silnému prolomení společného kompetenčně kompetenčního monopolu členských států EU.
