Abstrakt
Příspěvek se zabývá zajištěním elektronického důkazu a souvisejícími koncepčními otázkami. Pozornost je věnována definici elektronického důkazu a v návaznosti na to jsou rozebrány dosavadní poznatky o procesním režimu pro zajištění různých druhů elektronických důkazů.
Na tomto základě pak příspěvek představuje originální pohled na problémy při interpretaci trestního práva procesního v souvislosti s elektronickými důkazy, kdy je upozorněno na koncepčně nevhodné směšování elektronických dat s hmotnou věcí, která je jejich nosičem. V této souvislosti pak není opomenuta ani kritická reflexe dosavadních přístupů k aplikaci vybraných institutů, které jsou využívány pro zajištění dat.