V dubnu 1974 se v Portugalsku po Karafiátové revoluci zhroutil ultrapravicový autoritářský režim a zároveň se rozpadlo jedno z posledních koloniálních impérií na světě. Některé lusofonní africké země se v rámci nově nabyté svobody rozhodly "repatriovat" portugalské rodiny, žijící však v mimo evropský kontinent i několik generací, a nastolit vlastní pravidla. Do původní vlasti svých předků tak přijížděli tisíce lidí, kteří znali Portugalsko často jen z učebnic, lišili se mluvou, stylem oblékání i společenskými zvyklostmi. Nepřijati většinovou společností se obtížně začleňovali, nezřídka padali na sociální dno a odnášeli si traumata dvojího vykořenění.
Mezi tzv. retornados patřily v útlém věku i dvě současné spisovatelky Dulce Maria Cardoso (*1964) a Isabela Figueiredo (*1963). Jejich rodiny prchaly z opačných koutů Afriky, první z Angoly, druhá z Mosambiku. Až mrazivě podobné zážitky zaznamenaly v částečně autobiografických románech Návrat (O Retorno, 2011) a Ta tlustá (A Gorda, 2016), obě přitom přispěly k výrazné detabuizaci tohoto dosud palčivého tématu země, která má v procesu dekolonizace dosud výrazné dluhy.