Abstrakt
Český trestní proces je tradičně založen na zásadě legality, podle níž je státní zástupce až na zákonem stanovené výjimky povinen stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozví. Postupem času však dochází k vyvažování dominantního principu legality stále větším množstvím oportunních výjimek, což se projevuje také narůstajícím okruhem případů, kdy je ponecháno na diskreci státního zástupce, zda trestní stíhání zahájí, respektive zda v již zahájeném trestním stíhání bude i nadále pokračovat.
Tyto označujeme jako důvody fakultativního zastavení trestního stíhání. V příspěvku se po bližším vymezení zásady legality a zásady oportunity zaměřujeme především na dva stávající problematické aspekty fakultativního zastavení trestního stíhání podle českého trestního řádu.
V návaznosti na provedenou analýzu následně předkládáme konkrétní návrhy de lege ferenda, které by mohly přispět ke zkvalitnění a zpřesnění účinné právní úpravy. Ve druhé části příspěvku poté není stranou ponechán ani kritický rozbor návrhu znění nového trestního řádu ve vztahu k řešené problematice, v jehož rámci upozorňujeme na možné příliš široké a neurčité vymezení jedno-ho z navržených fakultativních důvodů zastavení trestního stíhání.