Abstract
Rozhodčí řízení se v mezinárodním obchodu prosadilo jako preferovaný způsob řešení složitých a přeshraničních sporů. Strany těchto sporů oceňují mimo jiné možnost volby rozhodců, u kterých očekávají vyšší míru specializace než u soudců obecných soudů.
Tato výhoda však přináší i určitá úskalí, která vychází především z banální skutečnosti, že hlavním zájmem stran sporu je zvítězit. Při jmenování rozhodců proto mají tendenci upřednostňovat osoby, od kterých očekávají určitou nakloněnost vůči jejich pozici.
Proto je důležité trvat na principu nezávislosti a nestrannosti rozhodců. V prostředí mezinárodního rozhodčího řízení jde o otázku, která je diskutována prakticky nepřetržitě.
V českém právním prostředí se však tato diskuse na podobné škále bohužel nikdy nerozvinula, protože vždy existovalo jiné, palčivější téma.