Tato práce má nejen praktickou, ale i velkou politickou důležitost. Zprostředkování češtiny neslyšícím se totiž často nevěnuje dostatečná pozornost, a to i přesto že neslyšící jsou občany České republiky.
Pokud neslyšícím nebude poskytován dostatečný přístup ke vzdělání, tedy pokud nebudou vedeni k rozvíjení schopnosti funkčně číst (následně studovat) v češtině, lze situaci vnímat jako nedostatečné poskytování kvalitního vzdělání pro minoritní skupinu občanů. Toto byl jeden z mnoha důvodů, proč vznikla tato komplexní publikace, v níž se mimo jiné nachází kapitola týkající se řečové dovednosti psaní.
Kapitola "Rozvoj dovednosti psaní u neslyšících žáků" zprostředkovává možnosti rozvíjení dovednosti psaní u neslyšících žáků, kteří mají psanou češtinu jako jazyk druhý - jejich prvním jazykem je český znakový jazyk. Po představení teoretického základu (např. podkapitola Psaní v didaktickém procesu) jsou prezentována specifika, která jsou spojena s psaním textů neslyšících žáků.
Popsáním specifik se mj. vytváří báze pro nutné budoucí analýzy psaného projevu neslyšících. Na závěr kapitoly je komentována ukázka z učebnice češtiny pro cizince, jsou komentovány konkrétní přeložené aktivity a jsou navrhovány jejich modifikace pro funkční použití ve výuce češtiny pro neslyšící.