Abstrakt
Běžný variabilní imunodeficit je jednou z nejčastějších vrozených poruch imunitního systému. Onemocnění je charakterizováno narušenou tvorbou imunoglobulinů, specifických protilátek a narušenou regulací imunitního systému.
Mezi nejčastější projevy dysregulace patří autoimunitní komplikace, jako je autoprotilátkami zprostředkovaná autoimunitní hemolytická anemie. Na druhou stranu hemolýza může být způsobena také pasivně přenesenými autoprotilátkami při imunoglobulinové substituční terapii.
Cílem naší dvouleté prospektivní observační studie bylo sledov ání prevalence a klinického významu širokého spektra autoprotilátek, ze kterého se anti-TPO a anti-GAD vyskytovaly s nejvyšší prevalencí. U naprosté většiny pacientů ale nedošlo k manifestaci diabetes mellitus 1. typu ani autoimunitní tyreoiditidy.
Oba typy autoprotilátky byly navíc zjištěny ve významném množství i v preparátech používaných k imunoglobulinové substituci. Na základě těchto výsledků usuzujeme, že se jedná o pasivně přenesené autoprotilátky.
Jejich stanovení tak má při podezření na diabetes mellitus 1. typu nebo autoimunitní tyreoiditidu u pacientů na substituční léčbě velmi omezený význam a může vést k falešně pozitivním výsledkům