Abstrakt
Běžný variabilní imunodeficit je jednou z nejčastějších vrozených poruch imunitního systému. Onemocnění je charakterizováno narušenou tvorbou imunoglobulinů, specifických protilátek a narušenou regulací imunitního systému.
Mezi nejčastější projevy dysregulace patří autoimunitní komplikace, jako je autoprotilátkami zprostředkovaná autoimunitní hemolytická anemie. Na druhou stranu hemolýza může být způsobena také pasivně p řenesenými autoprotilátkami při imunoglobulinové substituční terapii.
Cílem naší dvouleté prospektivní observační studie bylo sledování prevalence a klinického významu širokého spektra autoprotilátek, ze kterého se anti-TPO a anti-GAD vyskytovaly s nejvyšší prevalencí. U naprosté většiny pacientů ale nedošlo k manifestaci diabetes mellitus 1. typu ani autoimunitní tyreoiditidy.
Oba typy autoprotilátky byly navíc zjištěny ve významném množství i v preparátech používaných k imunoglobulinové substituci. Na základě těchto výsledků usuzujeme, že se jedná o pasivně přenesené autoprotilátky.
Jejich stanovení tak má při podezření na diabetes mellitus 1. typu nebo autoimunitní tyreoiditidu u pacientů na substituční léčbě velmi omezený význam a může vést k falešně pozitivním výsledkům