Abstrakt
Panel se bude věnovat tzv. externalistickým přístupům k dějinám vědění (především lékařského, ale i obecně „vědeckého“ (přírodovědného) v širším slova smyslu) a jejich překonávání. V průběhu 90. let došlo k proměně přístupů k „utváření vědění“ (z části inspirovaných i novými podněty vzešlými z jazykového obratu i obratu „vizuálního“), které začaly reflektovat vědění jako poměrně komplexní síť vytváření vědeckých poznatků jako kulturně, sociálně a lokálně podmíněné praxe. Současně začaly obecněji promýšlet i samotné pojetí „vědy“ (tedy její cíle a strategie) a „vědeckosti“ („produkce“ odborné pravdy jako zdroje legitimity politické i společenské praxe). Věda tak přestala být takřka definitivně považována za „čistou“ a „neutrální“: začala být vnímána mnohem více jako „produkt“ určitého sociokulturního prostředí, který je vždy konstruován lidmi z masa a kostí, kteří sledují vlastní cíle a zájmy, a kteří bojují za důvěryhodnost, moc a uznání.
Sociokulturní dějiny vědy, vědění a medicíny
Organizace panelu v rámci 12. sjezd českých historiků.
Cílem panelu bude zejména představit možnosti a přínos společenských věd a sociokulturního kontextu pro analýzu proměn vědeckého poznání. Příspěvky by se tak měly týkat zejména konceptualizací sociálního a kulturního kontextu (instituce, vědecké komunity a jiná „místa vědění“). Tematické okruhy tak mohou představovat: (a) Sociální vztahy, interakce a vytváření vědeckých a společenských sítí (např. vědecké komunity a formování „profesionálů pravdy“ – inspirace dílem Bruna Latoura); (b) Sociální podmínky a kontexty produkce vědění a jeho reprezentace; cirkulace a předávání informací (školy, osvěta, role publikačního trhu); pohled „zdola“ (např. Patientengeschichte); „vědečtí marginálové“ – „diskurz vyloučených“; (c) Kritické dějiny vědy a medicíny v linii M. Foucaulta, I. Illiche, P. Conrada a dalších; (d) Vědění a zobrazování: role vizuálních reprezentací a médií (vizuální kultura a vědecké poznání); (e) Vědění vtělené a situované (D. J. Haraway, S. Shapin a další) (f) Vědění genderované (L. Jordanova, L. Schiebinger, U. Frevert a další); (g) Historiografie vědy a vědění „po Khunovi a Koyrém“.