Přestože označení duše a duch jsou z hlediska jazykového příbuzná, jimi označované entity jsou v současném českém jazykovém obrazu světa v dosti komplikovaném vztahu. V některých kontextech se duše a duch do jisté míry překrývají, jindy se v šak výrazně liší; proměnlivé jsou i jim připisované hodnoty.
Příspěvek se zabývá shodami a rozdíly v konceptualizaci duše a ducha u česky hovořících mluvčích a zaměřuje se především na duši a ducha ve vztahu k člověku. Analyzovaný materiál je čerpán z korpusů psané češtiny.
Pozornost se soustřeďuje na fungování ducha a duše ve spojení s adjektivy a ve vybraných předložkových konstrukcích.