Abstrakt
Text zhodnocuje vývoj výtvarné rekonstrukce života zejména v mladém paleolitu v tvorbě českých umělců od 19. až do po čátku 21. století. V českém prostředí působilo několik generací tvůrců umělecké rekonstrukce, která přibližovala život i fyzický vzhled homininů i zástupců rodu Homo, včetně ztvárnění přírodního ekosystému, flory a fauny.
Jednalo se o nový typ uměleckých zakázek, které podporovaly postupně narůstající poznatky z oborů archeologie a antropologie. Umělci v mnoha případech pracovali s domněnkami a archeologickými fragmenty a představami otevírajícími prostor pro fantazii, tvůrčí volnost anebo únik z oficiálního uměleckého proudu.
Rostoucí popularitu zaznamenává zájem o období mladého paleolitu ve 20. letech 20. století. Až po druhé světové válce však dochází k nárůstu vědecké profesionalizace umělců, kteří umělecké rekonstrukci zasvětili výtvarnou kariéru.