Abstract
Děti a mladiství patří z důvodu svého nízkého věku a s tím spojeným nedostatkem zkušeností do skupiny zvlášť zranitelných spotřebitelů. Přestože vymezení této skupiny ve směrnici o nekalých obchodních praktikách, v českém zákoně o ochraně spotřebitele a také ve slovenském zákoně o ochrane spotrebiteľa značí, že by pro tuto skupinu měla být speciální zákonná úprava, není tomu tak.
Při posuzování nekalosti obchodních praktik podnikatelů je pouze stanoveno, že zvlášť zranitelným spotřebitelům náleží vyšší míra ochrany. Jak ale taková vyšší míra ochrany vypadá? Předložený příspěvek se zabývá vymezením jednotlivých způsobů, kterými právní řád na veřejnoprávní úrovni poskytuje zvýšenou ochranu dětem a mladistvým jakožto zvlášť zranitelným spotřebitelům.