Obnova biodiverzity, péče o půdu nebo retence vody v krajině je úkol, který nemohou zajistit jen primární producenti. Klíčovým partnerem je byznys, jelikož velké i malé podniky svým rozhodováním přímo či nepřímo českou přírodu spoluutváří.
Pokud se udržitelná produkce agrárních komodit nebo dříví má stávat normou, neobejde se to bez pomoci firem. Podniků věnují rostoucí pozornost své vlastní udržitelnosti.
Měří a snižují svoji uhlíkovou stopu, přecházejí na energii z obnovitelných zdrojů, zavádějí cirkulární ekonomiku nebo sledují příspěvek k odlesňování. V první vlně se pozornost nepřekvapivě soustředila na rizika globálního významu.
Péče o domácí krajinu je na řadě nyní. Patrně bude příštím velkým tématem udržitelnosti.
Pro péči o českou krajinu - na rozdíl od globálních rizik - vesměs chybí metriky, procedury a standardy udržitelnosti. Řada firem přichází s iniciativami, které se pokoušejí najít smysluplná řešení. Tato publikace vznikla z pilotního projektu, v němž Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy, Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR a Biologické centrum Akademie věd ČR sestavili národní standard péče o půdu v dodavatelských řetězcích.
Na stejnou agendu se dívá z většího nadhledu. Slouží dvěma účelům.
Především mapuje, kde a jak podniky ovlivňují půdu, vodu nebo biodiverzitu. Poukazuje přitom také na komplexní, nepřímé a málo viditelné souvislosti.
Za druhé představuje konkrétní přístupy, jak firmy mohou k udržitelné péči o krajinu efektivně přispět. Protože pokud si mají najít své místo ve starosti o českou přírodu, musí se pro ně z abstraktního přístupu stát praktickým úkolem.