Vzdělávání jedinců ve výkonu trestu odnětí svobody bývá v posledních letech díky mezinárodním úmluvám a humanizaci vězeňství připisován velký význam. Ovšem každý vězeň nemůže absolvovat formální a neformální vzdělávací aktivity, například z důvodu nízkého trestu nebo nedostatku kapacity. Proto se otevírá možnost pro uplatnění informálního učení a sebevzdělávání. Tato studie se zabývá možnostmi nové inovativní věznice v českých podmínkách, která specifickým prostředím a změnou přístupů ovlivňuje odsouzené a připravuje je na život po propuštění. Výzkumné šetření bylo realizováno kvalitativní formou s využitím polostrukturovaných rozhovorů zaměřených na a) vnímání informálního učení ve výkonu trestu odnětí svobody, b) vnímání vlivu prostředí otevřené věznice na učení, c) vnímání vlivu informálního učení na svou přípravu na propuštění. Celkem se výzkumného šetření účastnilo16 mužů ve výkonu trestu odnětí svobody a k analýze získaných dat byla využita zakotvená teorie. Z výsledků výzkumu můžeme konstatovat, že respondenti vnímají velké rozdíly v možnostech a přístupech k učení v podmínkách otevřené věznice. Konkrétně se jednalo o lepší sociální klima, které jim umožnilo se více zaměřit na seberozvoj v různých oblastech. Výsledky studie potvrzují,
že běžná vězeňská zařízení jsou podnětově chudá, a odsouzení se tam setkávají s několika problémy, které zásadně ovlivňují jejich učení. Tato studie poukazuje na důležitost těchto inovativních věznic v kontextu efektivity resocializace a reintegrace.