K (ne)závislosti médií veřejné služby v České republice (na pozadí jednoho usnesení Rady České televize)
Abstrakt
Média veřejné služby představují důležitý nástroj pro naplňování řady významných potřeb - demokratických sociálních a kulturních členů - členů dané společnosti. Tuto roli však mohou skutečně a efektivně plnit pouze tehdy, jsou-li nezávislá a autonomní, a to jednak po stránce materiální, jednak institucionální. Jak vyplývá z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, státy jsou povinny garantovat pluralismus a nezávislost médií veřejné služby. Znamená to tedy, že se mají zdržet všech nelegitimních zásahů do základního práva na vysílání. Dále pak mají i pozitivní povinnost přijmout takový právní rámec pro fungování médií veřejné služby, jenž jim zaručí institucionální nezávislost, a tedy jim umožní realizovat jejich činnost bez politických či jiných zásahů.
Na příkladu usnesení Rady České televize z 20. října 2022 je ilustrováno, že čeští radní si mnohdy neuvědomují, v čem vlastně spočívá jejich role. Důvody, které vedle k přijetí předmětného usnesení, tj. dlouhodobý podstav tohoto kolektivního orgánu způsobený nečinností Poslanecké sněmovny, pak svědčí o hlubším problému. Naznačují, že Česká republika neplní zcela adekvátně závazky, jež pro ni plynou z jejího postavení jakožto hlavního garanta institucionální nezávislosti médií veřejné služby. Správnost těchto závěrů potvrzuje recentní počínání vlády České republiky, která připravila částečnou novelu zákonů upravujících jednotlivá veřejnoprávní média. Pakliže bude tato novela schválena, změní se jak způsob dosazování radních, tak i způsob jejich hlasování. V důsledku toho by mělo dojít k posílení reprezentativnosti těchto kontrolních orgánů, jakož i snížení rizika případných politických zásahů do jejich činnosti.