Abstrakt
Studie usiluje o prolnutí dvou rovin. Z jedné strany zkoumá předpoklady možného výskytu žánru science fiction v československé zestátněné kinematografii, především pak ve druhé polovině čtyřicátých a během padesátých let.
Vycházím z teze, že základní a dobově rozpoznané aspekty sledovaného žánru měly z hlediska kulturně-politického i technicko-hospodářského značně ambivalentní pozici. Ačkoli v lecčems vycházely vstříc dobově preferovaným akcentům, nároky a rozvrstvená očekávání se mnohokrát vzájemně vylučovala, což setrvale blokovalo možnosti, generovalo nerozvinuté alternativy a slepé vývojové větve.
Druhou rovinu představuje osobnost režiséra Karla Zemana, který konkrétní a domněle slepou vývojovou větev dokázal na mnoha úrovních prosadit, soustavně rozvíjet a později nabídnout k širší mezinárodní debatě. Studie přibližuje, jak Zeman nakládal s konvencemi žánru science fiction; respektive, jak je adaptoval na tuzemské tradice či souběžně prosazované normy.
Vedle toho si klade otázku, jak tyto tvůrčí transformace reflektovali různí aktéři, kteří měli vliv na uplatnění jednotlivých žánrových označení. Širší dění je sledováno se zvláštním zřetelem k filmu Cesta do pravěku (1955), během jehož realizace vrcholila jedna z ústředních fází debat kolem populárních žánrů. Její výsledek měl dopad (nejen) na Zemanovu budoucí tvorbu.