Kniha se zabývá působením kapucínského řádu v Čechách a na Moravě v letech 1599-1783. Rok 1599 je datem příchodu prvních kapucínů do českých zemí, a to konkrétně do Prahy pod vedením Vavřince z Brindisi.
Horní mezník tvoří rok (1783), kdy se česko-moravská kapucínská provincie rozdělila na dva celky a byla tak ustanovena samostatná česká a moravská provincie kapucínů. Pozornost je věnována zejména vzájemným interakcím tohoto řádu s okolním světem (sběr almužen, kazatelství, zpovědní a misijní činnost, poutní místa, třetí řád atd.).