Abstract
Hypolipidemická léčba u pacientů s chronickým onemocněním ledvin představuje zásadní možnost ovlivnění zvýšeného rizika kardiovaskulárních onemocnění. S hypolipidemickou farmakoterapií bychom neměli otálet i s ohledem na fakt, že rizikové faktory cévních a renálních onemocnění se překrývají.
Nemocní se zvýšením cévního rizika budou profitovat z časně zahájené léčby statinem vedené k dosažení léčebného cíle. Není-li možné ani maximální tolerovanou dávkou (případně vysoce intenzivní léčbou) statinu dosáhnout cílové hodnoty cholesterolu v lipoproteinech o nízké hustotě (LDL-C) (eventuálně non-HDL-C), má být indikována kombinace s ezetimibem.
Taková kombinace umožňuje snížení koncentrace LDL-C o 50-65 %. Další stupeň hypolipidemické léčby dnes představuje využití inhibitorů proprotein-konvertázy subtilisin/kexin typu 9 (PCSK9) - monoklonálních protilátek proti PCSK9.
Ty redukují hodnoty LDL-C o dalších 50 % a přivedou většinu takto léčených k cílovým hodnotám i pro kategorii nejvyššího cévního rizika. Hypolipidemická léčba patří k velmi bezpečným a efektivním způsobům zlepšení prognózy nemocných s chronickým onemocněním ledvin (CKD).
Platí to zejména v případě, že je zahájena časně a vedena aktivně k cílovým hodnotám.