Abstrakt
Recenzní esej se věnuje knihám Andrease Malma How to Blow Up a Pipeline a Corona, Climate, Chronic Emergency. Oba texty autorka čte nikoli jako akademický výzkum (předpokládající metodologickou neutralitu a objektivitu autora), nýbrž jako pokus opřít se o jazyk a nástroje společenských věd při otevírání strategických debat v rámci klimatického hnutí (přičemž sám autor přiznává svou pozici a záměr ostatní přesvědčit).
Malm tvrdí, že klimatické hnutí je v současné době paralyzováno dvěma mýty: sociálně-demokratickou časovostí a strategickým nenásilím. Oba podle něj koření v chybné víře, že advokacie a reformismus nakonec nenásilnou cestou přimějí kapitalistický světosystém - hlavní příčinu klimatické změny - k dobrovolné sebevraždě dřív, než bude pozdě. Oba mýty jsou také založeny na mylných historických analogiích, které budí zdání, že nenásilí (především vůči majetku) je pro klimatické hnutí strategicky výhodné.
Obě Malmovy knihy jsou tak v recenzi čteny především jako pokus přijít v kontextu klimatického hnutí se strategickými alternativami současného statu quo.