Tuzemské banky se v pozici mecenáše začínají významněji objevovat v období první a druhé ČSR v souvislosti se svým nebývalým rozmachem. Ačkoli se jednalo o aktivitu spíše sekundárního významu, tj. neměla vliv na činnost a fungování banky.
Je příznačné, že banky tuto činnost nepodceňovaly, neboť dotvářela jejich obraz a upevňovala jejich postavení ve společnosti. Jejich podpora směřovala nejčast ěji na účely filantropické, ale podporovaly i vědu a kulturu.
Stranou zájmu proto nemohly zůstat ani žádosti o podporu ze strany archivů. Tyto žádosti se objevují zejména v období okupace, kdy bylo třeba finančních prostředků na ochranu či záchranu archiválií.
V poválečné době měly bankovní subvence pomoci při obnově činnosti archivů.