Abstrakt
Tvůrci zdravotních politik usilují o zavádění nových přístupů ve zdravotnictví se zaměřením na digitální řešení. Pandemie COVID-19 přispěla k nebývalému zrychlení šíření informačně komunikačních technologií (ICT) ve zdravotnictví a akcelerovala zejména využívání telemedicíny.
Realizovaný výzkum měl za cíl identifikovat problémy související se zaváděním telemedicíny v praxi, navrhnout jejich možná řešení a identifikovat výzvy telemedicíny v Česku do budoucna. Studie vychází z výsledků dvoufázového kvalitativního expertního šetření.
Sběr dat v první fázi probíhal formou individuálních polostrukturovaných rozhovorů s experty, kteří mají s oblastí telemedicíny praktické zkušenosti. Navazující druhá fáze byla realizovaná formou řízených skupinových diskus í s experty se zaměřením na zdravotní, finanční a legislativní aspekty distanční péče.
Ukázalo se, že zavádění a rozšiřování telemedicíny vyžaduje změny v technologické infrastruktuře, v organizaci péče a organizaci práce, v úpravě legislativního prostředí. Je také nutné počítat s nutností překonat řadu bariér na úrovni systému zdravotní péče, poskytovatelů zdravotních služeb, zdravotníků i pacientů.
Na druhé straně je podmínkou úspěšného zavedení a rozvoje telemedicíny koordinovaná spolupráce mezi různými institucemi a stakeholdery. Zavádění telemedicíny by rovněž měly předcházet cílené studie (výzkum) a hloubkové analýzy.
Důležité je i telemedicínské vzdělávání zdravotnických pracovníků a podpora pacientů v rozvoji jejich digitálních kompetencí.