Matěj Hřib představí dva možné postupy, kterými se "utopický sklon" může realizovat. V návaznosti na pojem brikoláže Clauda Lévi-Strausse ukáže doslovné i metaforické kutilství a inženýrství jako dva póly lidské aktivity směřované k utopii.
Umění využívá postupů obou: brikoléři "kutí" koláže a asambláže dadaismu nebo postmodernismu, inženýři "vypočítávají" mistrovská díla funkcionalismu a modernismu. Také na aktuální výstavě se oba přístupy potkávají.
Kryštof Ambrůz ze starých větrovek sešívá závěsné liány, v kůlně vyřezává své osobní totemy. Anetta Mona Chisa a Aleksandra Vajd naopak generují tvar svých objektů složitými výpočty softwarů, inženýrsky konstruují nová těla fotografovaných hub i lidských končetin.
Příroda i kultura se složitě proplétají a jsou nedělitelně pojeny.