Inka Zemánková (1915-2000) je zn ámá jako průkopnice českého swingu, symbol rozvíjející se české populární hudby za Protektorátu Čechy a Morava. Vzhledem k osobním, kulturním a politickým okolnostem její více než šedesátiletá profesionální kariéra nikdy nedosáhla zdaleka takové slávy a úspěchu jako na počátku 40. let 20. století.
Od šedesátých let se však objevily četné vlny nostalgie po zpěvačce (a zlatých časech swingu) poháněné rozhlasem a zejména televizí, které se ji snažily vrátit na výsluní. Naše studie dokládá významnou roli nostalgie a recyklace při (re)definici hvězdného obrazu Zemánkové, která upevnila nejen její status první české swingové hvězdy, ale také mnohé přetrvávající mýty o jejím životě i genderové stereotypy.
Analýza písemných a audiovizuálních archivních pramenů, zaměřená zejména na televizní pořady, v nichž zazněla ikonická píseň Zemánkové Slunečnice z filmu Hotel Modrá hvězda (1941), odkrývá způsoby, jimiž nostalgické rámování filtrovalo zpěvaččin hvězdný obraz pohledem významných mužských postav českého showbyznysu. Ukazuje také, že role samotné Inky Zemánkové nebyla zdaleka pasivní: nostalgický mužský pohled využívala k oživení své slávy a podpoře mýtu o nenaplnění svého hvězdného potenciálu v důsledku ideologické perzekuce.
Nuance hvězdnosti Inky Zemánkové dále demonstruje doprovodná audiovizuální esej Slunečnice očima gentlemanů.