Studie se zaměřuje na osobnost českého středoškolského učitele Františka Heřmanského (1887-1966) a jeho meziválečné působení na Slovensku v široké sféře školství a kultury. Různé linie jeho činnosti lze vnímat jako součást dobové kulturní politiky v oblasti česko-slovenských mezijazykových a meziliterárních vztahů, kde se zvláštní pozornost věnovala souběžnému rozvoji česko-slovenské a slovensko-české bilingválnosti a biliterárnosti.
Zvláštní pozornost si zaslouží F. Heřmanský jako autor učebnic pro české a slovenské školy.
Jako klasický filolog sestavoval latinské gramatiky a čítanky, na druhé straně připravil několik sérií slovenských literárních čítanek pro střední školy a gymnázia, čímž přispěl k vytváření slovenského a československého literárního kánonu a formování kolektivní identity v první ČSR. Jedna linie jeho činnosti spojená se zapojením do mnohostranné kulturní práce Matice slovenské byla v ázána na potřebu zajistit slovenskému a českému (česko-slovenskému) školství dostatek vydání slovenské literární tvorby.
Během této práce se F. Heřmanský profiloval jako textový lexikograf, autor slovensko-českých slovníčků, které doprovázely slovenské literární texty, aby českému čtenáři pomohly pochopit neznámé výrazy.
F. Heřmanský byl osobitým bilingvním a dvojdomým autorem, o čemž svědčí jeho slovenské učebnice, široká škála jeho dalších po slovensky psaných textů, slovensko-české a česko-slovenské slovníčky, jakož i překlady (z češtiny do slovenštiny a naopak).
Mezi jeho další jazykovědné a literární aktivity patřilo zapojení se do přípravy a vydání oficiálních Pravidel slovenského pravopisu (1931), pro které připravil první návrh pravopisného slovníku. Bližší pohled na meziválečnou tvorbu F.
Heřmanského, které se dosud nevěnovala přiměřená pozornost, odhaluje šíři kulturních výzev i politické a ideologické napětí a rozpory v československém kontextu dané doby.