Literatura, beletristická i odborná, reflektuje u selky/ženy rolníka péči o děti a stravu, uznává její roli při vedení hospodářství, ale ponechává stranou její duchovní život, její místo v národní společnosti a mnoho dalších aspektů. Prezentace a vizualizace českého ženského selského světa by měla systematicky ukázat to, co pro ni bylo ve své době přirozené a dnes nemyslitelné, objasnit limity a hranice společenského prostoru, který byl vyhrazen selkám a jejich dcerám, vysvětlit, že konzervativní tradice venkova dlouho omezovala ženy v jejich společenských a kulturních rolích i v jejich základních ekonomických rolích.
Rolnice je dnes sociální kategorií minulosti, a proto je také neznámá. Zkoumání jejího života v nedávné minulosti přispívá k pochopení emancipace žen, ekonomické a sociální modernizace venkova a připomíná řadu kulturních a řemeslných tradic, které pomalu upadají v zapomnění.