Výpůjčky z germánštiny do slovanštiny jsou v mnoha ohledech nejasné. Pokud předpokládáme, že vět šina výpůjček se uskutečnila až po slovanské expanzi, je otázkou, jakým způsobem tato slova pronikala do společné praslovanštiny.
Tento příspěvek se zaměřuje na západoslovanské výpůjčky, které jsou v tomto ohledu přece jen snáze vysvětlitelné. Některé z nich jsou zřejmě již z období prvního kontaktu Slovanů se západogermánskými kmeny (šat, gd()vab(je), nebozěz), další mohou být datovány někam do doby Karla Velikého (mosędz, chviľa), pak je tu větší skupina výpůjček z 10.-11. století.
Více světla na tyto výpůjčky a jejich šíření do slovanských jazyků může vnést jen důkladná analýza jejich fonologických, geografických, historických a kulturních aspektů. .