Předmětem článku je prezentace třinácti kostrových hrobů nacházejících se v sídelním areálu staroneolitické kultury s lineární keramikou, které byly prozkoumané v roce 2004 v prostoru Šestákova statku v Praze-Liboci. Příspěvek je založen na popisu nálezové situace, zhodnocení prostorových vztahů pohřbených k sídelnímu areálu a současně je doplněn podrobnými analýzami především pohřební výbavy z hrobu H3 zahrnující dva broušené nástroje, tři příčné šipky a dvě kostěné ozdoby.
Analýzy zahrnují standartní rozbor pohřebního ritu a souvisejících nálezů se stě žejním zaměřením na petroarcheologickou analýzu provenience suroviny unikátního mramorového oválného mlatu a archeoozoologickou analýzu dvou ozdob z tvrdých tkání živočišného původu zaměřenou především na metodiku klasifikace jeleních špičáků (grandlí). Dále jsou stručně zhodnoceny hrobové celky zachycené v prostoru sídlištního areálu ze závěru nejstaršího a z klasického stupně kultury s lineární keramikou se zaměřením na chronologii hrobových celků podepřenou radiokarbonovými daty.