Abstract
Ústava zakládá v článku 95 odst. 2 soudům povinnost předložit Ústavnímu soudu zákon, u kterého má v projednávané věci za to, že je v rozporu s ústavním pořádkem. Ústava tak chrání vnitřní bezrozpornost právního řádu, zároveň taková úprava umožňuje rychlejší reakci na vzniklou protiústavnost v právním řádu. Příspěvek k tomuto tématu je rozdělen na dvě části - na část analytickou a teoretickou.
Na problematiku předkládání návrhů Ústavnímu soudu v této věci lze totiž nahlížet jak v kvantitativní perspektivě, ale i v perspektivě de lege lata a de lege ferenda.