Přítomnost nouzového stavu přináší do právního řádu České republiky nové aspekty, které umožňují moci výkonné pružněji reagovat na nastalou situaci - a to i za cenu menší transparentnosti či demokratičnosti zákonných postupů. Při posuzování efektivnosti nastavení zákonných "výluk" pro nouzové situace vyvstává otázka, zdali by zákony neměly být pružné a efektivní od samého počátku, resp. zdali nemá být každý zákon legislativně-technicky sepsán tak, že efektivně reguluje běžné i mimořádné prostředí bez nutnosti speciálních úprav.
Dalším aspektem působení nouzového stavu v legislativě je jeho explicitnost a implicitnost. Tj. otázka, zdali vždy musí být v zákoně odlišný režim pro nouzový stav jasně určen, anebo postačí-li jen obecný odkaz; typicky na katastrofy.
Součástí příspěvku bude i shrnutí současné úpravy důsledku nouzového stavu na zákonné úrovni.