Abstrakt
Pandemie koronaviru Covid-19 zasáhla do pracovního, osobního a rodinného života všech obyvatel ČR. K nejvíce zranitelným skupinám se v tomto směru řadí sólo rodiče, kteří jsou velmi častými příjemci vnější pomoci, jak od státu, tak od svých nejbližších.
Vládní restrikce, doprovázené mj. sníženou dostupností institucionálních služeb péče o děti, významně zvýšily poptávku rodičů po neformální pomoci s péčí o děti, kterou však prarodičovská pomoc nedokázala zcela uspokojit. V rámci navržené typologie byla identifikována tzv. riziková skupina sólo rodičů, kterým se nedostávalo požadované pomoci s péčí o malé děti, s přípravou dětí do školy či s péčí o děti v jejich volném čase, příp. pomoci finanční či materiální.
Tato skupina v době pandemie relativně vzrostla. Sólo rodiče předškolních a mladších školních dětí, pracující v prekérních formách práce, nacházející se v horší příjmové situaci a/nebo v nájemním bydlení byli podle regresní analýzy vystaveni vyššímu riziku, že se dostanou do skupiny sólo rodičů, kteří neformální výpomoc potřebovali