Abstrakt
Výhrada svědomí, jakožto zákonná výjimka na základě svobody vědomí, myšlení a přesvědčení, se v právních systémech jednotlivých států vyskytuje nejčastěji v oblastech medicíny a farmacie. Zde se může jednat o problematiku potratů, euthanasie, umělého oplodnění, či vyrábění a poskytování antikonceptiv a abortiv. Dále ji můžeme najít v situacích, kdy má daný stát povinnou základní vojenskou službu, či u sociálních a státních pracovníků věnujících se uzavírání homosexuálních svazků, či umožnění adopce homosexuálním párům.
Výhrada svědomí, společně s institutem občanské neposlušnosti jsou oblasti, které jsou spojovány s mnoha nejasnostmi a hledáním právní jistoty jak ze strany adresátů, tak ze strany veřejné moci.
Pokud se bavíme o institutu povinné vojenské služby, svoboda svědomí, která je zakotvena v Listině základních práv a svobod, článek 15, odstavec 3. Ústavní soud se k této problematice v nálezu Pl. ÚS 18/98, kdy zaručil právo odmítnout vojenskou službu, pokud je v rozporu se svědomím, nebo náboženským vyznáním. Nicméně ve chvíli, kdy došlo k profesionalizaci armády, se stala tato problematika v České republice vyřešena.
Problematika výhrady svědomí ve zdravotnickém právu a medicínské etice je detailněji rozebírána a regulována zákonem č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách. V roce 2010 byla taktéž přijata Rezoluce č. 1763 (2010), která se týká právě výhrady svědomí. Jak v zákoně č. 372/2011 Sb., tak v Rezoluci č. 1763 (2010) je řešena situace, jak se má přistupovat v situaci, kdy zdravotnický pracovník odmítne pacientovi poskytnout zdravotní péči. V takovémto případě dochází k doporučení jiného lékaře, či poskytovatele zdravotnických služeb.
V oblasti medicínské etiky a zdravotního práva došlo Ústavním soudem české republiky k vytvoření testu přípustnosti aplikace výhrady svědomí v oblasti povinného očkování.35 Tento institut výhrady svědomí byl zkoumán a přezkoumáván nejvyššími soudními instancemi a je obsažen v Pl. ÚS 19/14 a jeho aktuálnost znovu vyvstala na povrch s pandemií a očkováním proti COVID-19.
V rámci této problematiky jsem se rozhodla nevěnovat se pouze jednotlivým oblastem, kde může být výhrada svědomí uplatňována a které jsem zde již zmínila, nicméně také s možnými přístupy k medicínské etice a protichůdnými názory prezentovanými Savulescem a Udo Schuklenkem, které stojí na opačném protipólu od Christophera Cowleyho.