Abstrakt
Jazykoví badatelé si obvykle uvědomují požadavky na duševní vlastnictví a osobní údaje (PD). Problém však nastává, když tyto dva právní režimy mají protichůdné požadavky.
Například když autorské právo vyžaduje uznání autora, ale zákon o osobních údajích zakotvuje zásadu minimisace údajů. Pro jazykového badatele je praktickou otázkou, zda by měl jmenovat autora textu použitého např. pro vytvoření jazykového modelu, nebo se řídit zásadou minimalizace údajů, aby autora nejmenoval.
Přístupové právo, které má subjekt údajů, přináší podobné konflikty. Otázkou je, jaký je rozsah přístupového práva.
Vztahuje se pouze na zpracovávané osobní údaje, nebo se vztahuje i na údaje odvozené od PD? Vzájemné působení svobody projevu s ochranou PD přináší několik problémů. Otázkou je, zda mohou badatelé zveřejňovat výsledky svého výzkumu obsahující osobní údaje.
Obecné nařízení o ochraně osobních údajů stanoví obecný rámec, který musí členské státy EU zavést. Analyzujeme různé implementace na základě příkladů z několika