Nezávislost je klíčovou vlastností nezbytnou pro centrální banku, která má uspět ve svém boji s inflací. Z právního hlediska znamená nezávislost centrální banky její nezávislost na ostatních typech státní moci, jmenovitě na moci zákonodárné a soudní, ale především na moci výkonné.
Vedle nezávislosti institucionální, instrumentální a finanční je personální nezávislost důležitým prvkem určujícím postavení centrální banky mezi ostatními institucemi státu. Personální nezávislost se odráží ve způsobu jmenování a odvolávání vedoucích představitelů centrální banky.
U České národní banky se její personální nezávislost projevuje v modelu jmenování členů jejího vrcholného výkonného orgánu určujícího měnovou politiku, tj. bankovní rady, Prezidentem republiky bez ingerence vlády. Výkon jmenovací pravomoci prezidentem dle jeho vlastního uvážení však může vést k určité subjektivitě při hodnocení odborného a osobního profilu kandidátů a ke svévoli při výběru jmenovaných.
Je proto na místě uvažovat o alternativním modelu jmenování, do něhož by byl vedle prezidenta zapojen i jiný ústavní orgán. Z několika důvodů by takový ústavní orgán měl být co nejvíce vzdálen vládě a jejím členům.
Při zvažování možností v tomto směru nelze pominout variantu, v níž by tuto roli hrál senát. V každém případě však změna stávajícího modelu konstituování bankovní rady s sebou přináší potřebu ústavní změny, jež by neměla být povrchní ani unáhlená, ale měla by být přijata až po důkladné analýze a odborné diskusi.