Abstrakt
Naše životy se stále více přesouvají do online světa, který přetéká mediálními sděleními. Mimo jiné i proto se ve veřejném prostoru čím dál naléhavěji mluví o nutnosti zvyšovat naši mediální a digitální gramotnost. Pozornost se obrací především na nejmladší generaci, která je považována za tu nejzranitelnější. Mladí a dospívající zároveň tráví s médii enormní množství času, a tak je na místě je v tomto ohledu vzdělávat. Tato role je společností nejčastěji přisuzována školám, které žáci navštěvují, konkrétně tamním učitelům. Jenže pro učitele, kteří sami často tápou ve světě médií, a bojují s nedostatkem času, je to náročný úkol.
Mediální výchova je na českých základních a středních školách vedena od roku 2005 jako jedno z šesti tzv. průřezových témat. V praxi to znamená, že podoba a pojetí tohoto tématu je téměř zcela na učitelích, jejich možnostech a motivaci. Jak shrnuli Šťastná, Wolák a Jirák (2014), systémová podpora učitelů je od počátku velký problém při implementaci mediální výchovy. Ať už jde o nedostatek možností pro formální i neformální vzdělávání či kvalitních a aktuálních výukových materiálů. Přehled výukových materiálů mediální výchovy v České republice zpracoval Radim Wolák (2011, 2013). Vzhledem k tomu, že se však mediální svět za posledních deset let výrazně změnil, mnohé z uvedených materiálů lze dnes považovat za zastaralé. Aktuálně dostupné materiály, včetně těch od neziskových organizací, firem a učitelů, mapují Kopecký a Voráč (2022). Celkově lze konstatovat, že volně dostupných výukových materiálů pro mediální výchovu je dnes dostatek, ale vzhledem k tomu, že je může vytvořit a sdílet kdokoli, mají velmi rozdílnou kvalitu (Kopecký, Voráč, 2022). Také chybí rozcestník pro shromažďování těchto materiálů, takže se nedostanou k tolika učitelům (Šťastná, 2017). Že je výukových materiálů dostatečné množství, ale nejsou vždy kvalitní, potvrzují také někteří účastníci kvalitativní studie, kterou jsem provedla na jaře a v létě 2021. Jedenáct středoškolských učitelů a lektorů neziskových organizací bylo v rámci polostrukturovaných rozhovorů dotazováno, jak vnímají dostupné výukové materiály. Účastníci studie byli také dotazováni, jak by podle nich měl vhodný výukový materiál vypadat. Závěry byly poskytnuty studentům digitálního designu z Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, kteří je následně použili pro tvorbu interaktivních výukových materiálů. Využít podněty učitelů k tvorbě konkrétních designových materiálů, které by jim pomohly při práci, je poměrně ojedinělý postup. Provedený kvalitativní výzkum je proto zajímavý a může být přínosný pro další výzkumníky, kteří by se o něco podobného chtěli pokusit v jakékoli jiné vzdělávací oblasti. Výzkum zároveň přibližuje, jak učitelé mediální výchovy hodnotí dostupné materiály a odhaluje, proč je současná nabídka neuspokojivá.