Studie nastoluje a zodpovídá otázku, zda existuje analogie mezi určitými typy denotátů reciprok a určitými typy denotátů pluralií tantum a zda má tato analogie svůj korelát i v jazykovém výrazu. Základem analýzy je 1) rozlišení reciprok na a) jednodějová a b) dvoudějová (prát se, líbat se, milovat se (o sexu) versus nenávidět se, navštěvovat se, milovat se (o citu)) a 2) v rámci pluralií tantum rozlišení mezi a) párovými jmény typu brýle, nůžky, kleště a b) párovými jmény typu ruce, boty, brusle.
Dále jsou tematizovány jazykové prostředky úzce související s oběma uvedenými distinkcemi, zejména adverbia spolu, navzájem/vzájemně, násobné číslovky typu dvakrát; souborové číslovky typu jedny, dvoje, substantivum pár a úhrnné číslovky typu čtvero. Rozebírány jsou různé možnosti (a nemožnosti) užívání a interpretace těchto prostředků ve vztahu k daným třídám reciprok a párových jmen.
Jistá míra analogie je pozorována mezi denotáty jednodějových reciprok (líbat se) a denotáty jmen typu brýle a také mezi denotáty dvoudějových reciprok (navštěvovat se) a denotáty jmen typu boty. V souladu s tím jsou identifikovány i jisté analogické rysy mezi adverbiem spolu a souborovými číslovkami jedny, dvoje, mezi adverbiem navzájem/vzájemně a substantivem pár a mezi násobnými číslovkami typu dvakrát a úhrnnnými číslovkami typu čtvero.
Autoři docházejí k závěru, že předpokládaná analogie mezi jazykovou oblastí vzájemnosti a pomnožnosti skutečně existuje, avšak má své limity.