Biofilmy mohou vytvářet bakterie, stejně jako kvasinky, houby, prvoci, či drobné mnohobuněčné organismy, které okolo sebe produkují slizovitý polysacharidový obal. Buňky biofilmu přisedají k sobě navzájem nebo jsou pevně upoutané k povrchu.
Tato obálka pak umožňuje buňkám transportovat živiny, komunikovat mezi sebou, vytváří stálé prostředí a poskytuje ochranu proti toxinům, záření a také proti antimikrobním látkám. Kromě polysacharidů, nukleových kyselin, lipidů nebo enzymů v ní mohou být obsaženy i nejrůznější neorganické látky.
Z toho vyplývá, že biofilm je schopný přilnout na rozličné povrchy. Biofilmy vytvořené v lidském i zvířecím organismu hrají velmi významnou roli v patogenezi nezanedbatelného množství infekčních chorob.
Stojí často za velmi závažnými, chronickými a mnohdy rezistentními infekcemi. Inovace ve vývoji vakcín využívajících antigeny izolované z biofilmů představují velmi slibný přístup k prevenci infekčních onemocnění a mohou zvýšit ochranné účinky st ávajících očkovacích látek.