Markery oxidačního stresu mohou být dostupnou metodou k monitorování efektu při inhalaci nanočásticím v pracovním prostředí, lze přitom využít neinvazivního odběru tekutin. Vzhledem k experimentálním studiím i výsledkům studií u pacientů s inhalační expozicí karcinogennímu SiO2 a azbestu je potřebné monitorovat expozici kromě měření aerosolů v ovzduší také tímto expozičním testem z biologického materiálu.
Minimální velikost skupiny je 20 pracovníků a 20 kontrolních osob ze stejné lokality. Doporučujeme vyšetřit alespoň jeden marker oxidace lipidů, nukleových kyselin a proteinů.
Vhodné načasování je po směně na konci týdne, kdy markery oxidačního stresu ve všech třech biologických tekutinách odrážejí jak akutní, tak chronický efekt expozice.