Abstrakt
Cílem článku je přednést dvě definice jazyka, jednu z pohledu tradičního strukturalismu a druhou pohledem současné neurovědy. Na základě těchto definic se poté příspěvek pokouší prezentovat možné hypotézy vzniku jazyka se zaměřením na koncept rozumění.
Konkrétněji se pak příspěvek snaží v rámci neurověd zaměřit na koncept zrcadlových neuronů. Určitým propojením výše zmíněných témat je pak aplikace jazyka v rozumění druhé bytosti.
K tomuto problému přispívá nejen strukturalismus ale také hermeneutika. V této části je zmíněn současný přístup k rozumění v čele s diskursivní etikou.
Příspěvek je tedy multidisciplinární na pomezí filozofie a neurověd, přičemž prezentuje různé filozofické přístupy. Pojítkem je ale především rozumění jako etická maxima.